úterý 4. června 2013

setkaly se v Brně,

setkaly se čtyři, co vždycky chtěly mít ánunk...
věděly, že mít ánunk, mít ponětí, vědomí o něčem, tušení je totiž vždycky lepší, než ho nemít. 
Nakonec měly nejen ánunk, ale i Anunk, neboli Anunkblog  a to bylo  úplně to nejlepší, co se těm čtyřem, plujícím na jedné vlně,  mohlo přihodit. Zazvonil zvonec a pohádky je...začátek.

Začínáme, chceme náš, blogováním, googlováním a žitím nabytý ánunk, předat dál. Chceme  tvořit spolu-já, Renata, Jana a Klára. 
Jsme hodně stejné i hodně jiné, smějeme se stejným věcem, ironie je naše souputnice. 
Věřím na šťastné náhody, na podivuhodná setkání, na zákon o nevyhnutelné přitažlivosti lidí stejně naladěných. My čtyři jsme se prostě v tom obrovském virtuálním prostoru potkat musely.  

Ať je pro vás náš nový, milovaný Anunkblog místem inspirace, oázou pohody, přátelským pohlazením. A kdybychom náhodou ze sebe dělaly moc velké chytrolínky, tak nám to určitě napište!  


pondělí 3. června 2013

prší a prší...


a naší zahradě v lese to vysloveně svědčí. Kapradí, bergénie, břečťan a bohyšky si v tom vlhku báječně lebedí a rostou jak o život. Zelenější už to tu být nemůže!





neděle 2. června 2013

never complain, never explain






Už je to tak, ve své nové pracovně budu trávit více času. Mám tu už vlastně všechno, co potřebuju. To všechno je zatím trochu halabala poskládané, ale časem to vyladím. Myslím, že tohle místo je to pravé pro schraňované obrázky mých dětí. 




Synova fantazie "Kůň v oblacích" vznikla asi před osmnácti lety a koukám na  to pořád moc ráda. V myšlenkách se vracím do dob, kdy jsem mohla všechen svůj čas věnovat dětem, kdy jsem se rozhodla zůstat doma, nemyslet na práci, na kariéru. Užili jsme si to a dneska vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí. 
Přeju vám veselou náladu do dalších dnů a samá dobrá rozhodnutí:-)